Home
















     

Období renesanční architektury se datuje přibližně od roku 1400 (ale to není přesné) až do konce 16. století - to ale mluvíme pouze o renesanci v Itálii, sice právě ona je považována za její “zakladatelku”, ale dál v Evropě se také hojně rozšířila. V Evropě je období renesance cca 14.-17. století, i když je právě 17. století nazýváno barokním. Za největší kolébku renesance vůbec je považována Florencie.


Renesance byla založená ne jednoduchých, ale i zároveň složitých prvcích:
  1. Sloupy typické pro antiku, sloupořadí (někdy i korintské sloupy, kanelované, žlábkované...). Renesanční pilastry (pilastr = sloup, sloupek dekorativního účelu) - na způsob korintského sloupu.
  2. Schodiště, různé druhy: dvojité točité schody (- “točené spirály” s dvěma rameny, velmi složitá konstrukce. Příklad: zámek Chambord, severozápadní Francie), dvoje vnější schody (- působí velmi vznešeně, po obou stranách symetrická ramena, používaná především zvenčí u paláců), zdobené ramenové schodiště (- dřevo, uvnitř domů, zdobené schodiště s dobovými figurkami). Velmi důležitým poznávacím znakem jsou tvarované balustry (balustrády = kuželkovité sloupky např. na parapetech nebo na zábradlích).
  3. Vchod: Nový styl lišící se od gotiky. Obloukové vstupy, kruhové (římská architektura - zdobené římskými motivy), dveře mezi sloupky, apod.
  4. Zdi, fasády: sgrafita (dvouvrstvá fasáda, většinou v exteriéru. Bílá na černé nebo obráceně. Příklad: Schwarzenberský palác, Praha), bosáž (plasticky opracované kamenné kvádry, především u paláců). Jako hlavní stavební materiál se používal kámen a cihly. Dále pak také dřevo a mramor.
  5. Kupole (například kupole na Florentském dómu nebo v Pantheonu v Římě.) - “kulová klenba”.
  6. Oblouky: Na rozdíl od gotiky renesance nepoužívala lomený oblouk. Změnili ho na půlkruhový na pilastrech.
  7. Okna: V renesanci se užívalo více typů oken: Oblouková okna, zdvojená okna, arkýřová okna a typicky obdélníková okna rozdělená do několika tabulek. V Itálii byly nejpoužívanější oblouková (zasazeny do rámu, na způsob římských oblouků) a zdvojená (dvě  spojená okna každé zakončené půlkruhem). Arkýřová (vysoká okna, renesanční velké domy a paláce. Příklad: zámek Fredriksborg, Dánsko) v severní Evropě. Poslední zmiňovaný typ oken je typický pro pozdní renesanci (okna obdelníkového tvaru jsou ze shora i ze stran rozděleny do tabulek. Často v Anglii, u bohatých domů).
  8. Klenby
  9. Arkády: často řada oblouků na sloupech, pilastrech.


Na přelomu 14. a 15. století italští architekti zavrhli gotiku a její architekturu a začali kreslit a navrhovat nový sloh. Sloh inspirovaný klasickými styly. Vymysleli řád a pravidla, podle kterých se měli architekti řídit. Opět se do renesance vrátila architektura římská, dále se také inspirovali z antiky. Hojně se užívalo vzorů All’Antica (- andílci, vázy, obelisky, ornamenty, dekorativní vzory, figury...), tento styl se objevuje na začátku 15. století a ovlivňuje i renesanční architekturu v průběhu dalších mnoha desetiletích. 
K římským obnoveným nápadům se řadí například trojúhelníkové štíty, ploché stropy a sloupy.
Renesance nejspíš vznikla v Toskánsku a ve Florencii. Dále postupovala do Pisy, později do Říma, Benátek a Milána. Toto jsou jedny z nejdůležitějších renesančních “center” v Itálii.

Renesanční stavby se výrazně odlišovaly od staveb gotických tím, že už neměli jen funkci obranou, ale hlavně funkci reprezentativní. Stavěli se nádherně zdobené paláce, k nimž se zakládali rozsáhlé zahrady s kašnami, oranžériemi a sochami. Nelze se divit, že renesance je období rozkvětu nejen v architektuře, ale i v umění, vzdělanosti a v kultuře. Stavěli se také nové školy, radnice, kostely a katedrály.

Renesanční sloh se odráží v architektuře i po konci renesanční éry: krásným příkladem je například Pařížská Opera (1669), kde architekt Charles Garnier smísil prvky renesance, baroka, řecké a římské architektury. Dalším příkladem budovy nacházející se v Paříži je Comédie Francaise (1787-1790), kde architekt smísil baroko, renesanci a římskou architekturu.

V období 16. a 17. století se renesanční architektura přemístila i do severní a střední Evropy. Říká se, že italští architekti byli silně svázáni přísnými pravidly a řády v jejich zemi, a proto odjeli do různých jiných evropských zemí, kde renesanci rozšířili. Tam tvořili nové styly, ornamenty a formy, o které postupně renesanční architekturu obohacovali. Právě zde renesance působila silně vznešeným a dekorativním efektem (zdobené štíty...), za to i Itálii působila jednodušším. Dobrým příkladem je radnice v nizozemském městě Leiden.

Období renesance můžeme rozdělit do následujících tří částí: raná renesance, vrcholná renesance a pozdní renesance a manýrismus. Raná renesance se datuje od roku 1420 do roku 1500. Toto období je spíše období experimentů a vůbec hledání nových/starých nápadů, když renesance vznikala. Vrcholná renesance byla v období od  roku 1500-1550. Renesanční architekturu již zná celá Itálie, i země za hranicemi vrcholků Alp. Hlavními centry jsou v tu dobu Řím, Bologna, Verona a Vicenza. Architektura nabývá vznešenějšího a velkolepějšího rázu. Architektura se například obohatila o sochařskou výzdobu a nestejně široké sloupy. Poslední část, pozdní renesance + manýrismus je období od roku 1550 do roku 1580. Postupným vývojem architektura “ztratila” pravidla a přísné zásady. Pozdní renesance jaksi “odstartovala” sloh barokní.

Renesanční architekti
  1. Filippo Brunalleschi: Italský sochař a architekt (1377-1446). Významný architekt rané renesance, také jako jeden z prvních zakladatelů. "Přinesl do renesanční architektury disciplínu". Proslavil se především stavbou florentského dómu Basilica Santa Maria del Fiore (1418-1436, Florencie, Itálie), dále mezi jeho slavné stavby patří: Loggia dei Lauzi (Florencie, Itálie), Ospeladi degli Innovanti (1419-1424, Florencie, Itálie), kaple Pazzi a Santo Spirito.
  2. Michelozzo di Bartolommeo: Italský architekt a sochař rané renesance (1396-1472). Vytvořil "obecný rámec" pro r. architekturu (- symetrie, hlavní znaky pro typickou renesanční budovu, apod.). Jeho nejznámější stavbou je tzv. Palazzo Medici (1444-1459, Florencie, Itálie). Byl to následovník již zmíněného F. Brunalleschiho.
  3. Leonardo da Vinci: Renesanční osoba 15. a 16. století. Zachovalé jsou pouze jeho pečlivě vedené zápisníky, kam kreslil návrhy, ale se stavbami, které bohužel nikdy nezrealizoval.



Zdroje: ISMS- Understanding Architecture (Herbert Press, Jeremy Melvin), Encyklopedie světové architektury (Baset, Vladislav Dudák a kolektiv, 2000, 2002), Abeceda architektury (Slovart, Carol Cragoe, 2008)

©Jan Šubrt 2012